Obejmout svojí bolest

Včera se něco změnilo..

Dlouho jsem se dívala na svoje starý fotky.. tři roky zpět, 50 kg navíc.. jako když z vašeho těla odejde jeden člověk. Pořád jsem si říkala, že jsem vlastně stejná, že za vším tím schováváním vidím ty stále stejné svoje oči a úsměv. Dopsala jsem článek, dívám se na sebe na těch fotkách a najednou padla nějaká clona sebeobhajování a já koukám na ženu, která potřebovala hodně objímat. Ucítila jsem tak hluboký soucit sama se sebou.

Žádné obhajování a přemlouvání sebe o tom, že to bylo v pohodě.

Nebylo.

Tolik sebezapření, překonávání. Až teď to vidím, cítím, jak tenká je hranice mezi tím, kdy vás vaše minulost odstrašuje a kdy přijímáte, že jste si to všechno stejně způsobili sami.

Hrozně těžko se popisuje, jak velká proměna musela proběhnout uvnitř mě, abych vnímala takový upřímný soucit sama se sebou. Se svými postoji, nedokonalostmi, nenaplněnými touhami.

Je to zvláštní, když ve vás najednou dozraje to, že už nebojujete proti tomu, kdo jste byli.

Nebojujete proti tomu, že už se někam a k něčemu nechcete vracet.

Místo toho získáte sílu to všechno obejmout, hladit a milovat.

V reálném čase.

Vždycky jsem myslela, že tohle přijde při nějakých terapiích, seminářích.. víte, ta představa prozření.. Pochopila jsem, že tenhle okamžik nelze vyvolat.. Prostě vyjde z vás v určitém momentu prolnutí.

Není možné to vynutit hlavou. Nepomůže vám si to vnutit nebo se snažit potlačovat, co byste neměli cítit.

Naopak, vytáhněte tenhle bordel ven a přiznejte si ho.

Vidím, že se už nemusím a nepotřebuji vrátit k tomu starému přístupu. Ke všem těm kompromisům, k tak intenzivnímu vydávání svých sil, abych byla přijatelná. Stejně se nic nedělo.

Je to trochu pocit, jako když se rozloučíte s někým hodně blízkým. Jako když se díváte na příběh svého minulého života. Jako když přejdete na jinou frekvenci nebo do jiné dimenze života. Moc pro to nenacházím slov.

Jsem jen tolik vděčná milujícím lidem ve svém okolí, kteří mě podpořili a provedli mě až sem. Tak ráda bych vám popsala, jak intenzivně je možné všechno vnímat a prožívat v téhle nové realitě!! Najednou nehledám štěstí, lásku, vděčnosti a naplnění někde venku. Všechno tohle je uvnitř mě!! Není to spojené s čímkoliv, co přichází z venku, jen s mým vlastním tělem a prožíváním. Tuhle svobodu přeji zažít každému.

Cesta existuje, je otevřená a tak blízko na dosah..

Jedno z mých nejhlubších přání bylo žít jednoduchý život, žít v lehkosti, ať už to bude znamenat cokoliv a jakékoliv změny to přinese.

Musím přiznat, že mnohokrát jsem si říkala, že takhle velkou proměnou člověk zvládne projít sám, ale čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležité je v tom nebýt sama, mít oporu v člověku nebo lidech, kteří vám věří. Jsou s vámi i když selžete, zastavíte se a pochybujete. Každý krok je tak křehký, často nejistý. Vrstvy, které olupujete ze svého nitra i ze svého těla uvolňují to, co je udržovalo při vás. Tolik energie, pozornosti, kterou najednou máte k dispozici a může využívat pro sebe.

Co teď s ní?

Obrátíte ji směrem k sobě, abyste podpořili sami sebe?