Někdy mám pocit, že se člověk bojí tohle slovo jen vyslovit.

Dlouho kolem mě kroužila chuť vytvořit podcast. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu vůbec nahrát a jak to provést technicky a po několika pokusech je tady. Můj podcast Na vlně.

Kromě výšek, srázů a všech míst odkud můžu spadnout se taky bojím vody, kde nevidím na dno. Takže po přípravě v Tatrách jsem vyrazila na Lofoty a následně jsem se doslova ponořila do freedivingu. Můžu říct, že když se teď zpětně dívám na fotky z výletu do Norska, trochu zase nechápu, jak jsem to mohla dát.

Asi nejčastější otázka, když se začneme bavit o otužování. O tom, jak se celou zimu koupeme v Labi, v jezeře a kdekoliv nás to zavolá.

Tělo. Červená linka, která propojuje všechna témata, kterými se v životě zabývám. Ačkoliv mi návrat k němu trval velkou oklikou několik let. Vrátila jsem se k sobě domů. Do toho "domů", které mám neustále s sebou a jsem tak doma všude. Cítit se bezpečně a pohodlně ve vlastním těle může být větší alchymie, než by člověk na první dojem a pohled řekl....

Dlouho jsem se dívala na svoje starý fotky.. tři roky zpět, 50 kg navíc.. jako když z vašeho těla odejde jeden člověk. Pořád jsem si říkala, že jsem vlastně stejná, že za vším tím schováváním vidím ty stále stejné svoje oči a úsměv. Dopsala jsem článek, dívám se na sebe na těch fotkách a najednou padla nějaká clona sebeobhajování a...

Když ti něco nevyhovuje, tak to změň.

Poslední týdny mě začali tlačit kosti, když cvičím jógu. Úplně poprvé v životě cítím svoje kosti a vidím tvar svojí pánve. Je to skvělý a úplně nový.. a takový trochu nahý.. odhalený.. Přiznám se, že když tahle proměna nevychází z hlavy ve smyslu: "Musím zhubnout, budu to drtit nebo udělám to, protože pak budu taková a maková."